Zůstaňte s námi v kontaktu
Chcete být mezi prvními, kteří uvidí nová díla nebo zjistí podrobnosti o připravované výstavě?
Přihlaste se k odběru novinek.
Menu
Chcete být mezi prvními, kteří uvidí nová díla nebo zjistí podrobnosti o připravované výstavě?
Přihlaste se k odběru novinek.
Pasta Oner je jedním z nejvýraznějších umělců české vizuální scény. Jeho dílo je charakteristické pop-artovou a karikaturní estetikou, jejichž hranice zároveň překračuje. Inspirací mu jsou ikonická díla starých mistrů. Známé motivy parafrázuje do nových kontextů a divákovi tak nabízí ikonickou reflexi současné společnosti.
Jak se cítíte, když tvoříte?
Svobodně.
Proč jste se rozhodl darovat své dílo do projektu Art for Amnesty?
Žiju v zemi, která má z minulosti bohatou zkušenost s porušováním lidských práv komunisty a jejich přívrženci. Myslím, že je naší povinností pomáhat tam, kde jsou lidská práva stále omezována.
Co pro Vás znamená svoboda v souvislosti s uměním?
Reálně dělat to co vás baví. Je to dar, za který nepřestávám být vděčný.
Petr Písařík je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze ateliéru stanislava Kolíbala, Milana Knížáka a Aleše Veselého. Je jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Pondělí. Sídlo jeho působnosti se nachází v ateliéru Nákladového nádraží Žižkov.
Celosvětově respektovaný autor pracuje s postmoderní ideou proměnlivosti. Skrze ní prezentuje svá eklektická díla ojedinělými technikami s využitím zdánlivě neslučitelných materiálů a forem. Kombinuje netradiční malbu, reliéf, broušení, objekt, sochu a fotografii s přesahem do jedinečných monumentálních instalací a prostorových změn. Blízká budoucnost jeho tvorby je spjatá s experimentálním užitím skla.
Během posledních třiceti let představil svá díla v Bruselu, Paříži, Vídni, Londýně, Záhřebu, Bratislavě a v Hangzhou v Číně. Mezi jeho nejvýznamnější expozice v České republice patří Tondeo Materiam (GASK, Kutná Hora 2021), Star Dust (Vila Pellé, Praha 2020), Space maker (Galerie Rudolfinum, Praha 2018) a Discobolos (Galerie Miroslava Kubíka, Litomyšl 2015). K posledním dvěma uvedeným vyšly stejnojmenné autorské publikace. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha veřejných sbírkách. Svým rozsahem překračuje pomyslné zdi galerie. Setkat se s ním můžeme rovněž na nevšedních místech, sochařských a sklářských symposiích a v rámci charitativních projektů.
Jedna z nejvýraznějších postav současné české umělecké scény. Ve svých dílech propojuje výtvarné umění, performance a divadelní scénografii. Je spoluzakladatel divadelní skupiny Jednotka a autorem výtvarné koncepce každoročního festivalu 4+4 dny v pohybu. Jeho tvorba se vyznačuje technickou náročností a propracovaností a otevřeně komentuje principy konzumní společnosti. Jeho nejznámější výstava Nervous Trees v Rudolfinu (v roce 2017) se už měsíc před svým koncem stala divácky nejúspěšnější výstavou v Česku za poslední 4 roky. Studoval na AVU a pak v Amsterdamu. Zúčastnil se studijních pobytů v USA, Velké Británii, Německu a Nizozemsku. Je trojnásobným finalistou Ceny J. Chalupeckého (1999, 2001, 2003), držitelem ocenění Prague Biennale II z roku 2005 a dvojnásobným držitelem ocenění Umělec roku (udělovaným časopisem Art and Antique).
Patrik Hábl (* 1975), malíř pracující nejen s obrazem, ale i s prostorem. Jeho tvorba byla oceněna Waldesovou cenou, cenou Europol, nebo Grafikou roku. Nominován v Top 10 na Osobnost roku za nejvýznamnější umělecký počin roku 2013. Vytvořil řadu prostorových vstupů současného umění do významných historických staveb, mezi nimi například intervence ve stálé expozici středověkého umění v Anežském klášteře nebo instalace v expozici Umění Asie a starověkého Středomoří v Národní galerii v Praze.
V roce 2015 byl vybrán odbornou komisí na Bienále do Pekingu a na podzim představil své práce v Japonském Kyotu. Koncem roku 2016 na sebe upozornil výstavou v tradičním japonské domě Takeda House v japonské Takaoce. Od roku 2017 spolupracuje s architektem Stanislavem Fialou na výtvarných realizacích v Paláci Drn a Paláci Špork. V roce 2019 realizuje úspěšnou výstavu s názvem Re/konstrukce ve Ville Pellé a realizaci Vinařství Lahofer ve Znojmě. V roce 2020 na sebe opakovaně upozornil např. v rámci Landscape festivalu, kde pomaloval Vodopádem fasádu činžovního domu na Žižkově ve výšce 40m. V současné době úspěšně proběhla výstava Tolik jiné přítomnosti v Centru současného umění Dox.
Hábl se stal prvním žijícím českým malířem, jehož díla se opakovaně vydražila ve světovém výběru současného umění v nejprestižnější aukční síni Sotheby’s a Christie’s.
Jak se cítíte, když tvoříte?
Proces malby je pro mne určitou terapií, ale i požitkem, který pravděpodobně zažívají mořské, ale i sladkovodní ryby. Nejen radost z pohybu a hledání nových cest, ale i ponor do hlubších a neznámých vod.
Proč jste se rozhodl darovat své dílo do projektu Art for Amnesty?
V životě každého z nás mohou nastat nečekané situace, které změní náš směr a proto je třeba být k okolí a lidem na které dolehne tíha osudu maximálně vstřícní a empatičtí.
Co pro Vás znamená svoboda v souvislosti s uměním?
Prožíváme těžké chvíle 21 století, kdy lidstvo prochází stoletým cyklem epidemií a válek.
Nejsme naštěstí, v tak těžké situace jako byli naši pradědové za první republiky, nicméně je potřeba si uvědomovat naši křehkou existenci i pomíjivost. Svoboda je velmi křehká věc a je třeba za ni bojovat. Umění má své nástroje a schopnost nastavovat zrcadlo společnosti.
je bývalý člen výtvarné skupiny Tvrdohlaví. Je malíř, fotograf a hudebník. Petr Nikl je všestranný umělec známý i pro své ilustrace, za které obdržel několik cen a také za své netradiční divadelní a performační produkce. Jeho tvorba je provázena sociálním zájmem a hledáním aktuálního smyslu současného umění. Niklova hravá nátura si čerstvým a tajuplným způsobem pohrává s hranicí pohádkového a současného světa. V letech 1981 – 1987 studoval Akademii výtvarných umění v Praze a v roce 1995 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého.
Již několik let se věnuje vytváření obrazů na dřevěném podkladu, které pro zjednodušení nazývá dřevomalby. Metoda práce spočívá ve využití různých zářezů, vrypů a dlabání do dřeva. V konečném výsledku tento způsob tvorby umožňuje i zapojení jiných, než jen zrakových smyslů – možnost seznámit se s obrazem dotykem, hmatovým vjemem, evokuje i další známé zážitky, jakými je vůně květin či šumění lesa. Toto vše má za úkol vytvářet výsledný dojem, vyvolávat vzpomínku, stát se obdobně jakýmsi symbolickým „zářezem“ do podvědomí zúčastněného diváka.
Jak se cítíte, když tvoříte?
V momentě, kdy tvořím, se cítím být takový „prožitkář“. Snažím se vybavit si nejrůznější vjemy a vtělit je do díla, aby z něj byly cítit emoce, s nimiž divák může souznít.
Proč jste se rozhodl darovat své dílo do projektu Art for Amnesty?
AI vnímám již řadu let jako organizaci, která systematicky a vytrvale bojuje za svobodu lidí a práva, která jsou jim upírána. S touto myšlenkou se ztotožňuji, a pokud mohu přispět svojí prací, jsem rád.
Co pro Vás znamená svoboda v souvislosti s uměním?
Svoboda znamená pro mě v podstatě úplně vše. Mohu malovat jak chci, co chci a pro koho chci.
Studoval malbu na pražské AVU v letech 2005–2012. Pavel se i spolužákům jevil jako oslnivý talent. V jedné spontánně vyhlášené ateliérové anketě ho označili jako toho, kdo mezi nimi má největší hvězdný potenciál.
Vyjadřuje se malbou, ale bourá hranice mezi tím, co malba je. Využívá fotografii – její negativy, přeexponovanost barev, ale jako součást malby používá i samotnou instalaci. Také se u něj opakují motivy jako mizení, rozmlženost, barevná nestálost, objekty visící z pláten.
Tomáš Císařovský patří k nejznámějším českým autorům. Za téměř dvacet let pozoruhodné malířské práce může doložit seznam výstav, mezi nimiž nechybí samostatné expozice v těch nejprestižnějších pražských výstavních prostorách. Své postavení si zasloužil bez ohledu na proměnlivost kontextu i zájmů publika vytrvalou a koncepční prací v rozměru tradičního malovaného obrazu. Zaměřuje se na komunikativní, vizuálně vděčná témata, která mají vždy přesný, někdy i kontroverzní, sociální či historický obsah a dopad. Dominuje figurální a portrétní malba, v posledních letech doplněná o krajinné motivy.
Jak se cítíte, když tvoříte?
Při práci na obraze je to takové nahoru a dolu, pořád dokola. Teprve když je dobojováno, rozlije se na chvíli pocit intenzivní radosti. Dokud nezačne někde vzadu za očima pálit hlad po dalším obraze.
Proč jste se rozhodl darovat své dílo do projektu Art for Amnesty?
K Amnesty a k lidským právům vůbec mám hluboce zakořeněný vztah. Moji rodiče byli signatáři Charty 77 a já od těch dob moc dobře vím, jak je nesmírně důležité zastávat se nespravedlivě pronásledovaných.
Co pro Vás znamená svoboda v souvislosti s uměním?
Umění je pro mě absolutní svoboda i totální otroctví zároveň. To otroctví samozřejmě patří do uvozovek, spíš se jedná o stav naprosté oddanosti.
Zpěvák, kytarista, výtvarník. Autor storyboardů k filmům Jedna ruka netleská, Samotáři nebo Grandhotel. Je spoluautorem komiksu Alois Nebel, spolupracoval také na stejnojmenném filmu a napsal známou píseň Půlnoční, kterou nazpíval Václav Neckář.
Pro Amnesty vytvořil sítotisky Václava Havla a Mahátmy Gándhího.
Český grafik, výtvarník a graffiti umělec. Řadí se mezi nejvíce expresivní české autory. Reprezentoval Českou republiku na EXPU 2010 v Šanghaji. V r. 2018 měl na Signal Festivalu instalaci s názvem “Zjevení” Vystavoval v Praze, Chebu, Berlíně, Bruselu a v Číně.
patří ke generaci umělců nastupujících v 80. letech, řadu let strávil v zahraničí. Vystudoval umělecké školy North Texas State University v USA a Bellas Artes ve Španělsku, kde se zaměřil sochu a malbu. Jako sochař získával zkušenosti ze studia klasiků 20. století, jako byli Constantin Brancusi či Henry Moore. V 90. letech se vrátil zpět do Čech, věnoval se sochařství, grafické tvorbě, malbě a směřoval spíše k minimalismu. Jeho typické plastiky oscilují mezi geometrickou konstrukcí a organickou formou oblých linií.
česká grafička a pedagožka. Je vedoucí ateliéru oboru „Grafická tvorba – multimedia“ na Univerzitě Hradec Králové. Studovala na akademii výtvarných umění v Praze. Byla pedagogem Institutu výtvarné tvorby Fakulty architektury ČVUT v Praze a v roku 1995 byla jmenována docentkou AVU. V roce 2005 získala Cenu Vladimíra Boudníka za osobitý a nepřehlédnutelný podíl na rozvoji soudobé české grafiky.
v letech 1970 – 76 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, (atelier prof. R. Ondráčka). Poté absolvoval v roce 1981 půlroční studijní pobyt na Ecole des Beaux-Arts v Paříži (ENSBA Paris), atelier prof. Le Normanda.
Většinu pracovního života se zabýval restaurováním nástěnných maleb a obrazů, např. středověké malby v kostele sv. Jakuba v Telči, v kostele sv. Jana Křtitele na Landštejně, malby v Arcibiskupském paláci v Praze, obrazy Mistra Theodorika na Karlštejně a mnoho jiných.
Sochař, malíř, designér a DJ. Spolu s P. Voříškem založil skupinu Roxor – také vymyslel nové hudební nástroje. Vystavoval v Bratislavě, Praze, New Yorku, Hamburgu, Londýně, Finsku, Bruselu a v Tallinu.
Student pražské UMPRUM. Absolvent Filmové a televizní grafiky. Jako nejmladší z 12 autorů se podílel na komiksovém zpracování nejslavnějšího díla K. J. Erbena, Kytice.
Uruguajský umělec a architekt. Pro Amnesty vytvořil speciální grafiku zakladatele Amnesty Petra Benensona.
Jiří Franta a David Böhm pořádají performance, natáčejí videa, budují prostorové instalace, zasahují do veřejného prostoru,
vytvářejí nástěnné malby a jsou autory knižních a časopiseckých ilustrací. Výstupy jejich činnosti mohou připomínat kresebný deník,
grafitti, karikatury, komiks, konceptuální umění, grotesku, sportovní výkony, umění spolupráce, fyzikální experimenty,
improvizovanou choreografii nebo divadelní představení. Důležité jsou pro ně procesuálnost, časosběrný princip, překonávání nástrah,
prolínání médií, experimentování, dodržování a překračování pravidel, tvůrčí dialog, ironie, vážnost, hravost, věčná nedokončenost.
Jinými slovy Jiří Franta a David Böhm netvoří kresby, ale kreslí. Spolupracují spolu od roku 2006.
Ve 14 letech začal malovat na ulici pod pseudonymem Zipper. Studoval polygrafii, grafický design a také design interiérů. Sprejoval na zdi bez pomoci šablon. Vysoko na domy umisťoval prostorové plastiky. V pozdějších letech se snaží odprostit od ilegální tvorby. Z venkovního prostředí se přesunul dovnitř.
Ilustrátor, grafik a tvůrce animovaných filmů. Autor mozaiky v newyorském metru. Autor tapisérií na letištích v Praze a v Dublinu. Pracoval na videoklipu ke skladbě “You gotta Serve Somebody” od Boba Dylana. V r. 1980 získal jeho krátký animovaný film “Hlavy” hlavní cenu na filmovém festivalu v západním Berlíně.
Za základ své tvorby považuje žánry dokumentu a reportáže, neboť ji zajímají životy a osudy současníků. Brodila se největší skládkou odpadu v Kambodži, fotila ozbrojené děti a civilisty v pásmu Gazy, narkomany na afghánsko-pákistánské hranici… Za reportáž o drogách na afghánsko-pákistánských hranicích obdržela čestné uznání Czech Press Photo, za sérii snímků o dětech pracujících v cihelně v pákistánském Péšáváru a za fotografie z barmského uprchlického tábora v Bangladéši obdržela cenu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. V současnosti působí na volné noze, zastupuje ji jedna z nejprestižnějších agentur v oboru komerční fotografie 4D Photo. Pracuje na několika dokumentárních projektech a vytváří na zakázku reportážní a dokumentární fotografie, reklamy, fashion story, portréty a je jednou ze zakládajících členů skupiny 400ASA.
Studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, byl členem umělecké skupiny Tvrdohlaví a od roku 2000 je předsedou občanského sdružení Bubec a zakladatelem Sochařského studia Bubec v Praze, kde organizuje rezidenční pobyty umělců a výtvarné akce Art Safari. Na svých sochách pracuje s různými materiály, převážně s ocelí, dřevem, kamenem, sklem a bronzem.
Český malíř, kreslíř, grafik a pedagog. U příležitosti autorovy výstavy v Kolowratském paláci v Praze vydalo nakladatelství Gema Art v roce 2009 obrazovou monografii Ivana Ouhela. Kniha byla Akademií designu České republiky nominována na cenu „Grafický počin roku 2009“. Vystavoval v Benátkách, Praze, Veroně a v Rakousku.
je absolventkou pražské Akademie výtvarných umění. Věnuje se malbě, kresbě, sochařství, tvorbě medailí a mincí. Má za sebou četné kolektivní a samostatné výstavy, často se účastní sochařských a medailérských sympozií, uměleckých projektů a výstav po celém světě. Její díla získala řadu ocenění (první ceny: II. Sochařské symposium Woerden 2007, Holandsko, 29. Medailérske symposium Nyíregyháza 2005, Maďarsko). Její sochařské realizace jsou umístěny ve veřejných prostorech v ČR i v cizině a jsou součástí veřejných a soukromých sbírek.
studoval na AVU v letech 1990–1998. Byl na stáži ve Stockholmu a na Akademie der bildenden Künste ve Stuttgartu. V letech 1996–2002 patřil do umělecké skupiny Bezhlavý jezdec.
Jeho tvorba zachycuje podivné postavy, často trpící, někdy napůl zvířata. Jeho malby jsou často považovány za malby depresivní, ponuré, smutné, melancholické. Jeho náměty často pramení z dětství stráveného na Jižním městě v Praze. Sdělení jsou vždy osobní a intenzivní. Nejčastěji používá techniku malby, kresby či americké retuše. Typické jsou jeho obrazy proškrabávané tuše nanesené na vrstvě voskovek. Vystavoval v Praze, Itálii, New Jersey, New Yorku nebo Paříži.
český malíř, který v současné době žije střídavě v Berlíně a v Praze. Jeho malířské dílo je příznačné svou formální syrovostí a obsahovou surovostí. Rozvíjí svůj mýtus o lidském jedinci pomocí malířských prostředků: vytříbené kresebnosti i absurdních prostorových objektů.
absolvovala ateliér Michaela Rittsteina na Akademii výtvarných umění. Věnuje se figurální malbě – jejími obrazy se procházejí lidé, zvířata, stroje, tematizuje však i města a krajiny. K budování svých obrazových světů používá širokou paletu výrazových prostředků: klasickou malbu štětcem, stopy sprejů, různých válečků, otisků šablon a koláží, přičemž velký důraz klade zejména na zachycení světla pomocí precizní práce s barvou. Díky tomu jsou její díla plná magické atmosféry, tajuplného étosu a podprahového napětí.
Vystavovala v Praze, Regensburgu, ve Vídni, Berlině, Mnichově nebo New Yorku.
Ilona Polanská a Lukáš Tomek vystupují pod pseudonymem Tomski & Polanski. Kreslí pro časopis Reportér, ale mezi jejich klienty patří také Nike, Škoda Auto, Forbes, Smilebox a mnozí další. Ilustrují také třeba knihy od Ladislava Zibury. Tato dvojice se podílela i na grafických materiálech k hollywoodskému filmu Grandhotel Budapešť.
Novinářka a fotografka. Pracovala v Africe v Angole, Tanzánii, Namíbii, Etiopii a v Keni. Soustřeďuje se na válku s Islámským státem. Spolupracuje s týdeníkem Reflex a je také spoluautorka mnoha dokumentů. Je vítězka mnoha cen a nositelka mnoha nominací Czech Press Photo.
jedna z nejvýraznějších současných českých malířek nejmladší generace. Absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru českého malíře Michaela Rittsteina. Jeho vliv je patrný na jejím charakteristickém impulzivně energickém rukopisu. Tematicky se zabývá architekturou – maluje interiéry či exteriéry budov, které rozbíjí díky své specifické práci s perspektivou.
je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Na přelomu tisícletí působil jako vysokoškolský pedagog v japonské Toyamě. Tam vznikl jeho rukopis, který kombinuje využívání digitálních technologií se snahou o zprostředkování duchovních zážitků ze západní i východní spirituality. Pozici v současném uměleckém světě opakovaně potvrzuje účastí na celé řadě významných projektů (skupinové vystoupení Once is nothing, které bylo součásti bruselského biennále v roce 2008 nebo New Mystics v Centru současného umění na Tenerife v r. 2006). V současné době vede ateliér Time-based media na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem.
mrkus.ixode.org
bývalý street art umělec je absolventem Atelieru malby J. Černického a Marka Meduny na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Patří mezi skupinu malířů, kteří se formovali právě v tomto ateliéru a vytvořili styl příznačný pro celou jednu generaci. Ten jeho lze definovat gestickým rukopisem, který je však rozmáchlý, rozpoznatelým tvaroslovím a respektem k základnímu barevnému spektru. Při studiu vytvořil autorskou dvojici s Juliem Reichelem a založili jednu z nejvýraznějších současných uměleckých skupin B. H. G. – Black Hole Generation. Ta se poprvé představila na přelomu let 2016 a 2017 samostatnou výstavou Pure Hate v galerii Nevan Contempo v Praze.
Malířka a ilustrátorka. Přišla s vlastní novou technikou malby akrylem na transparentní plátna. Vytváří tak iluzi prostoru. Vystavovala v Praze, Varně, Paříži, Poznani, Katowicích, Japonsku a v Nizozemsku.
Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze. Pracoval v ateliérech od klasické malby až po restaurování malířských děl. Rozebírá témata jako agrese, smrt, čistota a neposkvrněnost těla. Využívá prvek satiry a personifikuje lidské rysy zvířatům.
studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Miloslava Jágra, na Ecole Nationale Supérieure des Arts Décoratifs v Paříži v ateliéru Jeana Gianniniho a na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem pod vedením Svatopluka Klimeše.
Zabývá se kresbou, malbou, grafikou, grafickým designem, ilustrací a realizacemi v architektuře. Uspořádala 32 samostatných výstav, zúčastnila se více než 50 skupinových výstav a projektů. Získala několik ocenění na Středoevropském bienále kresby v Plzni, je zastoupena v galerijních, muzejních i soukromých sbírkách v Česku i v zahraničí. Působí také jako pedagožka na Fakultě architektury ČVUT v Praze a na Univerzitě Hradec Králové.
Grafička a ilustrátorka. Dcera sochaře Jaroslava Róny.
designér a designový konzultant. Věnuje se bradingu, typografii a designu. Je absolventem Akademie výtvarných umění. Založil designové studio SHADE DESIGN BY SLEPCOFF. Věnuje se tvorbě filmových plakátu (Zahradnictví, Rodinný přítel, Líbánky,…), tvorbě webů (web TOP09, web Karlín blok,…) ale i tvorbě reklamních videí a různých propagačních materiálů.
studovala na VŠUP Praha, (Ateliér ilustrace a grafiky), pak na pražské Akademii výtvarných umění (Atelier grafiky – Škola Prof. Lindovského), účastnila se studijního pobytu v ESADMM Marseille. Věnuje se primárně ilustraci a grafice, ale také malbě a kresbě. Získala několik ocenění (v roce 2012 – Čestné uznání v kategorii autorská kniha za kolektivní knihu Zvíře v nás. V roce 2010 Čestné uznání za tisk Pneu, (Grafika roku 2009). Zpracovala grafiky pro koncert Katarzie v Café v lese, obálku sbírky básní Vojtěšky Hrázové, pracovní listy a rekvizity k představení Ať žije republika! pro Vyšehrad, komiksová brožura pro ČSOB Pojišťovnu, nástěnná malba pro Zahraniční kancelář města Vídně v Praze, návrh pískování na dveře v SHOWROOM, Praha, Reklama na Škodu Yeti do Průvodce po Aljašce, National Geographic a mnohé další. Zpracovala také tisk a média například pro Český rozhlas Vltava, pořad ArtCafé, O bytech a lidech, Katalog galerie KIN Jídelna (2014- 2016) a mnohé další.
http://www.adelamariejirku.com/
Fotograf, fotožurnalista. Pracoval pro Czech Press Agency, ČTK, deník Pravda, TASR (Tlačová agentura Slovenské republiky), ESET, Greenpeace nebo Ľudia proti rasizmu. Několikrát se stal vítězem Czech Press Photo a Slovak Press Photo.
Grafička. V r. 2007 reprezentovala ČR na 52. Bienále současného umění v Benátkách v Itálii (jako vůbec první český umělec). Spolupracuje na mezioborovém projektu propojování umění, vědy a technologie ISWA 2011-2013. Získala mnoho stipendií, podílela se na zrodu výjimečné výstavy “Ženské domovy” (1992,1994).
Současný český malíř střední generace. Pracuje s figurální kompozicí, pochybností čtení daného obrazu a také přidává lehký dvojsmysl. Vystavoval v Praze, Chebu, Berlíně, Vídni, New Yorku, Mnichově, Římě, Krakově, Moskvě, na Taiwanu a v Budapešti.
Dokumentární fotograf.
Držitel ocenění Mladý talent r. 2018
významný tvůrce slovenského současného výtvarného umění. Studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.
Vystavoval v Česku, Rusku, Slovinsku, Francii, Norsku, Itálii, Polsku, Německu, Chorvatsku, Srbsku, Bělorusku i Rakousku. Věnuje se malbě, kresbě, sochařské tvorbě, grafice a ilustraci. Jeho díla jsou expresivní a často zobrazují temnotu, smrt nebo to nejhorší v nás.
mimo rozsáhlé malířské a kreslířské dílo se od osmdesátých let zabývá i prostorovou tvorbou. Používá širokou škálu materiálů. V mnoha jeho dílech volně prochází malba do prostoru a naopak, různě strukturovaný prostor je námětem jeho maleb.
V devadesátých letech začal intenzivně pracovat s tvrdými kameny (žula, syenit). Velmi osobité jsou práce, ve kterých kombinuje kámen se sklem. V některých současných projektech se Zdeněk Hůla pohybuje na hranici mezi skulpturou, architekturou a landartem.