V chodbě před kanceláří ředitele/ky se nachází knihovnička, z které si libovolně můžeme brát kancelářské potřeby: svorky, obálky, magnety, post-ity – zkrátka vše, co se nám zlíbí. Pokud to v knihovničce nenajdeme, objednáme si to zapsáním do tabulky. Jestliže danou věc potřebujeme urgentně, řekneme o ní asistence/asistentovi kanceláře. Flipcharty najdeme v HRE.
Vizitky také řeší asistent kanceláře. Tisknou se vždy minimálně po 100 kusech, vždy, když se v této tabulce sejde minimálně 5 požadavků. Pokud tedy chceme vizitky, neváhejme se do tabulky zapsat!
Existuje také možnost vypůjčení projektorů, řezačky a další techniky z oddělení HRE. Vypůjčovací systém je jednoduchý. Za přítomnosti někoho z HRE nahlásím, že mám zájem vypůjčit si danou věc. Společně s HRE zaměstnancem vyplníme tabulku na dveřích skříně, ve které jsou věci uloženy, včetně data, kdy bude věc vrácena. Stejný postup proběhne při vrácení.
V HRE mají také barevnou tiskárnu, kterou používáme jen výjimečně a úsporně. Je ovšem možné se domluvit na případném využití se zaměstnanci HRE. Na chodbě je však tiskárna černobílá, která je přístupná všem, pokud se přihlásí na WiFi “Amnesty STAFF” (heslo: pravdolaska). Pokud budete potřebovat vytisknout něco na hlavičkovém papíře Amnesty, můžete si jej stáhnout zde.
Asistent/ka kanceláře vám také po nástupu do Amnesty nabídne služební notebook, případně, pokud potřebujete, i telefon. Pokud máme s počítači jakýkoliv problém (nejde nám tisknout, připojit se na internet, zapnout, vypnout, nic..) ozveme se asistentovi/ce kanceláře; ten zadá speciální tiket do tiketového systému a sdělí vám, kdy se na váš problém přijde podívat IT specialista 🙂
Historka č. 1:
Možná se ptáte, proč máme v HRE tvídového jezevčíka. Hoví si na skříni s technikou, kterou hlídá. Kde se tam vzal? Proč ho vůbec máme? A opravdu věříme tomu, že skotský tvíd uchrání naše předměty před kleptomanskými prsty?
Tolik otázek, tak málo odpovědí…
Jednou na podzim jsme my, pražští kolegové ze vzdělávání, vyrazili do Inverness. Vzhledem k tomu, že náš projekt byl poněkud ležérní a do Skotska necestujeme každý den, rozhodli jsme se, že místo plánovaných 3 dnů na konferenci si vezmeme dovolenou a zůstaneme ve Skotsku o něco déle. Na to jsme však potřebovali vlastní ubytování, protože po semináři jsme si už pobyt hradili sami.
Natálie zarezervovala, podle svých zvyklostí, prázdninový dům. Když jsme se do něj šli podívat, překvapilo nás už zpovzdálí podivné hučení a veliký bordel. „Co to je?“, ptali jsme se, když kolem nás padaly sutiny.
Vešli jsme do baráku, který nikdo nehlídal. Všude dělníci, voda, prach.
„I am SO sorry,“ přichází k nám ustaraná skotská majitelka a drmolí. „You can’t stay here now. We are having an issue with the plumbing. Come here, sit down. Really. Would you like some tea?“ Aniž bychom stihli vůbec cokoliv říct, namítnout, pokračuje: „We will find you another place to stay, it will sort out, believe me, Booking.com will figure things out, they always do…“
Sedíme na sedačce, koukáme po sobě. Natálie je ve stresu a snaží se najít nové ubytování, protože Skotka sice vypráví, ale nic moc jiného nedělá. Jirka, který stojí ve dveřích, na Natálii soucitně pohlédne a sebere tvídového jezevčíka, který do té doby drží dveře.
„Natálko, tady jsem ti sehnal dárek, nebuď smutná…“
Do čehož se okamžitě vkládá skotská majitelka domu. „Oh, the dog! The sausage dog. I love sausage dogs SO much. I have them everywhere, look,“ říká a širokým gestem se rozmáchne, aby nám ukázala jezevčící záclony, porcelánový set a podsedák. „Do you like them? Oh, you know what? You should keep it. Keep the sausage dog.“
„I mean…I can’t do that,“ brání se Natálie a směje se.
„Oh sure you can. Just keep it.“
Normální člověk by to asi neudělal…
…ale trochu se nám na tom letišti pronesl.
Historka č. 2:
Ačkoliv běžně není dobrou praxí vybavení naší kanceláře demolovat, vzpomínám si na jeden případ, kdy neopatrné zacházení s předměty vzbudilo všeobecné veselí.
Náš kolega Erik dostal jednou k narozeninám houpacího jednorožce se zvukovými efekty. Tento jednorožec si dlouhou dobu příjemně hověl v oddělení aktivismu, kampaní a advocacy. Možná na něm ani nikdy nikdo neseděl. Těžko říct. Byl krásný, majestátní, vcelku(!!), čistý a hrající.
Jednorožce u nás najdete stále. Tahle přídavná jména k němu už ale, nejspíš, nepřiřadíte…
Prostě se objevil na našem vánočním večírku 2019 v Lampárně. Tuším, že byl součástí jednoho z krásných tanečních vystoupení našich kolegyň. Všechno vypadalo skvěle. Smáli jsme se, bavili a užívali si to. Ani sám Magic nevypadal, že se mu něco příčí.
Do doby, než milá Helenka, posilněná asi 10 panáky z šou „Socialistické drinky“, která nám byla prezentována pár hodin před tím, vyrazila na jednorožci do světa.
Po schodech dolů.